Projednávání sněmovního tisku 1030 přerušeno. Pokračování po 16. květnu

27.04.2017

Sněmovna přerušila první čtení další z novel onsolvenčního zákona. Sněmovní tisk 1030 se vrátí na jednání poslanců ve druhé polovně května.

Úvodní řeč ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána:

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh který předkládáme, patří asi k nejvýznamnějším legislativním změnám v oblasti řešení situace nebo vůbec situace dlužníků v poslední době.

Je to návrh, který se snaží poskytnout šanci na nový život těm, kteří upadli do dluhové pasti. To znamená, dostali se do situace, kdy veškeré jejich aktuální i budoucí příjmy a veškerý jejich majetek nedostačují na úhradu dluhů, které mají a většinou už dokonce nedostačují ani na to, aby dokázali splácet jenom úroky a další náklady, které dluhy plodí. To znamená, i když třou bídu s nouzí, tak se jim dluhy neustále zvyšují.

Jak víte, pro lidi, kteří se dostanou do dluhové pasti, již dnes naše právo určité řešení nabízí. To řešení se jmenuje oddlužení. Je to proces, ve kterém odevzdávají nebo by měli odevzdávat své výdělky po dobu maximálně pěti let za podmínky, že dokážou za pět let splatit alespoň 30 % těchto dluhů. Takto se to zavedlo.

Brzy poté, co se to zavedlo, se ale ukázalo, že zavést tam tuto hranici byla chyba. Ze dvou důvodů. Jednak se ta hranice stala de facto nikoliv spodní hranicí, ale de facto normou. To znamená jak soudci, insolvenční správci, tak různí poradci a nakonec i ti dlužníci sami si to přeložili tak, že mají zaplatit ne nejméně 30 %, ale že mají zaplatit 30 %. A jakmile tedy se někomu dařilo zaplatit těch 30 %, tak se nikdo nestaral o to, zda by náhodou nemohl zaplatit taky více.

Tak to byl jeden problém. Druhý problém spočíval v tom, že otázka, zda ten člověk bude nebo nebude schopen splatit právě těch 30 % ve skutečnosti tak úplně nezáležela nebo vůbec nezáležela na tom, kolik si kdy půjčil nebo kolik nadělal dluhů, ale jenom na tom, kdy přišel za těmi poradci, kteří mu poradili, že může tu situaci oddlužením řešit.

Protože, dámy a pánové, když hovoříme o těchto lidech, tak jsou to lidé, kteří, když se na ně díváme, mají často dluhy převyšující jeden milion korun. A přitom jsou to lidé, kteří mají plat třeba 15 tisíc hrubého. Vy byste půjčili takovému člověku milion korun? Samozřejmě že ne. A také jim nikdo milion korun nepůjčil. Párkrát jim někdo půjčil 10, 20 možná 50 tisíc. To, co si půjčili, není to, co dluží. To je třeba desetina toho, co dluží. Jakmile jednou upadnete do dluhové pasti, vaše dluhy začnou naskakovat geometrickou řadou. Takže jakékoliv procento ztrácí jakýkoliv smysl.

Z tohoto důvodu, a už tady nebudu dlouho unavovat, z toho důvodu, že jsme přesvědčeni o tom, že má dál platit římské pravidlo, že impossibilium nulla obligatio, že tedy nemožné nikoho nezavazuje, a že pokud někdo prostě není schopen vydělat za celý svůj život na svoje dluhy, tak je nesmyslné celý jeho život mu tyto dluhy udržovat. Tak z tohoto důvodu po vzoru mnoha zemí a jmenujme jenom Spojené státy, Velkou Británii nebo Německo, chceme tu hranici odstranit. Chceme říci, chceme ji nahradit individuální kontrolou. To znamená, že s tím dlužníkem bude podle míry schopnosti splácet tři, pět nebo sedm let, pracovat a skutečně pracovat insolvenční správce, bude hlídat jeho hospodaření, prodá všechen jeho zbytný majetek. Donutí ho k tomu, aby si šel hledat co nejlepší práci, donutí ho k tomu, aby se naučil hospodařit. To bude rozhodovat soud. A pokud těch tři, pět nebo sedm let podle míry splácení ten člověk bude dodržovat všechna pravidla, která stanoví zákon a která mu uloží insolvenční správce pod dohledem soudce, tak na konci, bez ohledu nato kolik se mu podaří splatit, mu zbytek dluhu bude umazán.

S tím, dámy a pánové, že tím tedy dostane druhou šanci, ale bude to opravdu jenom druhá šance, protože dalších deset let nebude moci do ničeho takového vstoupit. Jinak řečeno, bude to moci učinit jednou za 17 let, tedy reálně dvakrát, nanejvýš třikrát za svůj ekonomický život.

Dámy a pánové, více než půl milionu lidí je v takové situaci, že na dnešní parametry oddlužení nedosáhne, a pokud jim nepomůžeme tím, co tu předkládám, tak jsou odsouzeni k tomu, že oni a jejich rodiny zbytek života budou žít mimo oficiální ekonomiku. Proto se domnívám, že je nezbytné tento návrh podpořit, a vzhledem k tomu, že návrh není technicky nějak složitý, byť je nepochybně závažný, zároveň oznamuji, že budu navrhovat zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 40 dnů. Děkuji.

Stenozáznam z prvního projednávání novely je k dispozici ZDE.

O projektu

Projekty TAČR s evidenčními čísly TD010093 a TD 010093 jsou řešeny mezinárodním vědeckým týmem, který je koordinován z Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba projekty směřují k návrhům na legislativní změny a k vytvoření nových aplikací využitelných pro výzkum i praxi.