Novela insolvenčního zákona je ve druhém čtení

21.04.2018

Zatím pouze s relativně malou pozorností laické veřejnosti prošla do druhého čtení novela insolvenčního zákona, které se říká poměrně často "oddlužovací". Diskusi k novele shrnuly velmi precizně Konkurzní noviny.

Z rozsáhlého textu, který pečlivě mapuje diskusi během prvního čtení, vybíráme (a doplňujeme o některé detaily, například stranickou příslušnost diskutujících):

Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO): "Tato novela je potřebnou, tolik potřebnou šancí, druhou šancí pro lidi, kteří ať už vlastní vinou, nebo z nějaké externí příčiny upadli do dluhové pasti. Tedy do situace, kdy při vynaložení veškerého úsilí nejsou nikdy schopni zastavit nárůst svých dluhů, natožpak tyto dluhy splatit, a dnes jsou tedy odsouzeni k de facto ekonomické smrti, k tomu, že doživotně budou stát mimo právo, mimo oficiální ekonomiku, protože jakýkoliv vstup zpět do oficiální ekonomiky se trestá tím, že všechen majetek, který se u nich objeví, je jim sebrán, aniž by se to jakkoliv pozitivně projevilo na výši jejich dluhu." (...) "Co těmto lidem nabízíme touto novelou? Není to žádný zázrak, dámy a pánové. Není to nic, na co by se někdo těšil, jak tak občas slýchám. Nabízíme jim, že dojde ke zpeněžení jejich zbytného majetku a potom budou muset sedm let usilovat o uspokojení svých věřitelů, vynaložit při tom veškeré úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat pod kontrolou insolvenčního správce, a po těch sedm let tedy všechno, kromě takzvaného nezabavitelného minima, které se pohybuje podle situace mezi šesti a devíti tisíci korunami měsíčně, odvádět insolvenčnímu správci, aby ten z toho hradil dluhy věřitelům. Pokud to učiní a těch sedm let budou splácet, tak po těchto sedmi krušných letech jim zanikne zbytek dluhu." (...) "Takové řešení, a to v mnohem mírnější podobě k dlužníkům, zná nejen celá Evropa, ale zná ho i Amerika. Poslední země, kde měli nějakou hranici procentního uspokojení věřitelů, bylo Rakousko. Rakousko ji loni zrušilo. žádná z těchto nesčetných zemí nehlásí žádné problémy, o kterých u nás v té veřejné debatě slýcháme – o jakémsi morálním hazardu nebo masovém zneužívání něčeho takového. Ostatně zkušenosti s tou dnešní úpravou, kdy podmínkou vstupu do oddlužení je pravděpodobnost, že splatíte alespoň 30 % pohledávek, ukazují, že ta úprava není nijak zásadně zneužívána, protože jenom přibližně 10 % dlužníků, kteří do toho dnešního procesu vstoupí, tak také splatí těch 30 %. Ti ostatní, 90 % těch ostatních, splatí více, a často podstatně více, než je těch 30 %. Takže je zřejmé, že se ti dlužníci skutečně snaží splatit, kolik mohou. Neexistuje žádný důvod, proč by se to s novou úpravou mělo změnit."

Poslanec Jan Chvojka (zpravodaj, ČSSD): "V současnosti mezi námi žije více než 860 tisíc lidí, kteří jsou zatíženi exekucí. Téměř půl milionu lidí je přitom zatíženo nejen jednou exekucí, ale hned třemi a více exekučními řízeními. 150 tisíc lidí má dokonce více než deset exekucí. Jsem přesvědčen o tom, že úkolem nás politiků není předlužené občany umravňovat už proto, že důvody, které k předlužení vedou, mohou být velmi rozmanité a různorodé. Řada lidí se v dluhové pasti neocitla vlastní nezodpovědností, ale z objektivních důvodů, které nemohli jednoduše ovlivnit. Naším úkolem jako politiků je tedy hledat řešení, takové řešení, které těmto lidem v bezvýchodné situaci pomůže se vrátit do normálního života, začít pracovat a starat se o rodinu. Prospěch z něj bude mít celá společnost, to znamená my všichni. Určitě větší, než když dopustíme, aby se tisíce lidí donekonečna a bez vyhlídky na zlepšení potácely na hraně chudoby."

Místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD): "Součástí tohoto řešení musí být možnost pro každého člověka, který se ocitne v dluhové pasti, aby se z ní legálním způsobem v přijatelné době dostal, a to za realistických podmínek. Současný koncept pevné vstupní bariéry diskriminující nejchudší vrstvy obyvatelstva je v Evropě i západním světě ojedinělý a je správné, že novela zákona tuto bariéru konečně ruší. Jde o opsaný německý model, což není kritika. Vždy je lepší opsat něco fungujícího než za každou cenu vymýšlet něco nevyzkoušeného."

Poslanec Jan Bauer (ODS): "V předloženém návrhu zákona chybí zásadní analýzy a informace, na základě kterých by bylo možné posoudit, zda je návrh vůbec v souladu s právními, nebo ústavními pravidly v České republice, jaké budou jeho finanční náklady a zda namísto pomoci lidem ve skutečné bezvýchodné situaci nepovede k masivnímu zneužívání na úkor věřitelů. Já osobně postrádám řádné zdůvodnění potřebnosti předložení této úpravy. Důvodem nemůže být jen aktuální číslo lidí v dluzích ani mediální masáž podpořená některými neziskovými organizacemi. To podle mého názoru nedává obrázek o tom, proč a jací lidé se zadlužují. Dokonce ani nevíme, v kolika případech se ocitají v dluzích jen vlastní nezodpovědností a v kolika případech vinou objektivních příčin, které nemohou ovlivnit.
Dále mi podle mého názoru chybí analýza dopadů na věřitele a podnikatelské prostředí obecně. V postavení věřitelů nejsou jen finanční nebo bankovní instituce, jsou to i firmy poskytující služby a zboží, jsou to sdružení vlastníků bytů, obce a mnoho dalších. Považuji za nemyslitelné, abychom se rozhodovali o tak zásadní věci, jako je promíjení dluhů, bez zmíněné analýzy. Nevíme, kolik by nás nový systém oddlužení podle představ pana ministra Pelikána stál. Respektive to nevíme přesně. I při velmi konzervativním odhadu nových žádostí o oddlužení a se znalostí průměrných nákladů na správu a vedení jednoho oddlužení se ale dostaneme k částkám v řádu miliard. Nejde přitom jen o celkové náklady státu na oddlužení lidí v dluzích, ale také o záruku na odměnách insolvenčních správců. Pro pana ministra to není nic nového, protože s dotazy na dopady do rozpočtu byl konfrontován již před rokem a bohužel, tak jak jsem viděl na stenozáznamu, na ně nereagoval. Myslím si, že nejsem sám, koho by zajímaly dopady na rozpočet, a tak jak jsem opět ze stenozáznamu viděl, s tímto dotazem se dokonce vyjádřil tehdejší ministr financí, současný premiér bez důvěry Andrej Babiš, a já si dovolím citovat jeho tehdejší požadavek: Požadujeme doplnit, že všechny údaje vyvolané přijetím předloženého návrhu budou pokryty v rámci narozpočtovaných prostředků a stávajícího personálního zabezpečení kapitoly Ministerstva spravedlnosti ČR. Chtěl bych se proto zeptat, zda je toto zajištěno. A pokud ne, jak budou výdaje v souvislosti s předkládaným návrhem pokryty. Není úplně zřejmé, jaké dopady by měl zákon v předloženém znění na práci soudů. Ty by měly mnohem důkladněji posuzovat vůli dlužníků plnit své povinnosti a splácet dluhy. Opakovaně byla vyjádřena obava, že dojde k přetížení soudů a řízení se bude prodlužovat. Je podle mého názoru pravděpodobné, že insolvenční soudy začnou zčásti pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení. Snad ještě horší variantou je naopak stav, kdy by se právě pod tíhou nových žádostí o insolvenci začalo postupovat ryze formálně, protože na víc nebude soudcům zbývat čas. Soudě podle veřejně dostupných stanovisek nejde o planou obavu, protože na toto riziko upozorňují samotní soudci, tak jak jsme mohli všichni v médiích vidět. V neposlední řadě mě udivilo konstatování předkladatele, že nová pravidla insolvencí nebudou mít dopady na obce, respektive územně správní celky. Podle mého názoru a podle mých zkušeností je opak naopak pravdou. Města a obce České republiky a jimi zřizované či zakládané právnické osoby patří mezi významnou skupinu věřitelů. Obcím vzniká celá řada pohledávek za poskytování veřejných služeb, ať už za nájemné, nebo odpady. Obce jsou navíc s ohledem na charakter poskytovaných služeb věřitel nedobrovolný. Já se přiznám, že nemám oficiálně statistiky, jak na tom přibližně 6 200 obcí a měst v České republice je, ale myslím si, že to je podle mého názoru i pro tento segment závažná věc."

Poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD): "Novela insolvenčního zákona bezpochyby může být dokonalejší, na druhé straně je nutné si přiznat, že pokud takřka milion lidí je v dluhové pasti, tak je jasné, že to není jen tak pro nic za nic, že by to byl milion nezodpovědných jedinců, ale že i samotné prostředí, společnost, procesy například dříve umožněných nebankovních půjček, predátorské praktiky inkasních společností, nedostatečná ochrana v oblasti spotřebitele, toto všechno způsobilo, stejně jako řekněme změna společenských poměrů a nedostatečná finanční gramotnost občanů, že řada občanů se nikoli v nepoctivém záměru dostala do dluhové pasti. Myslím si, že takřka milion lidí v dluhové pasti je pro nás výzvou společnou jejich situaci vyřešit. Proto bych osobně doporučovala podporu této novely insolvenčního zákona a případné její dopracování v následujících čteních Poslanecké sněmovny."

Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL): "V rámci novely vidím několik bodů, které budou – a už to bylo avizováno i na jednání podvýboru – předmětem pozměňovacích návrhů. Jeden z nich se týká samotného institutu insolvenčních správců. Vnímám jako velmi oprávněné výhrady, že insolvenční správci nebudou schopni obsloužit tak vysoký nápad, který by tady po přijetí zákona byl. Týká se to samozřejmě nejenom insolvenčních správců, u nich také samozřejmě jejich odměn, to jsem zapomněl připomenout, protože už dnes opakovaně zaznívá od zástupců insolvenčních správců, že odměny, které dnes mají, jsou velmi nízké a že to zásadně nebude chtít nikdo dělat. To je další téma, které je třeba otevřít v rámci té odborné diskuse. Další téma je to, že pokud nerozšíříme kapacitu těch organizací a neziskových organizací, které se věnují práci s dlužníky, tak ve finále ta situace bude taková, že se tady skutečně ti lidé nedočkají toho, aby jim někdo pomohl zpracovat insolvenční návrh. Čili jsou to věci zcela zásadní, které musí být v rámci projednávání na půdě Poslanecké sněmovny vzaty v potaz."

Poslanec Ivan Adamec (ODS): "Mně to připadá tak, že tady chceme páchat dobro, ale za peníze úplně někoho jiného. A to nemám nic proti té myšlence. Znovu opakuji, myslím, že ten problém tady je, je potřeba se na něj podívat. Ale proboha, já pořád tady cítím, jak jsou chudáci ti dlužníci, jací to jsou chudáci, že se dostali do dluhové pasti. No já tedy nevím, já jsem chodil do základní školy, absolvoval jsem matematiku a říkali nám, že jedna a jedna jsou dvě a ne tři. A taky říkali mí rodiče, že půjčovat si nemám, že to je nebezpečné. Protože řada těch lidí ani neví, co je to úroková sazba, a to ještě pominu další věci, jako že nevědí, co je to RPSN a takové záležitosti, to vůbec tady nebudu říkat. Jen tak mimochodem, zase v tomhle návrhu budou platit věřitelé. No a stát? Stát zase nic. Stát si přece své insolvenční správce zaplatí naplno v tomhle tom, to si řekněme na rovinu."

Poslanec Jan Farský (STAN): "Pro mě a pro klub Starostů a nezávislých návrh toho, aby zde byla možnost oddlužení těch, kteří skutečně se vydají tou sedmiletou cestou, kdy prodají svůj majetek, kdy v dobré víře se budou snažit o to, aby maximálně splnili své závazky tím, že si budou aktivně vyhledávat práci, že se budou snažit o to, aby alespoň částečně uspokojili pohledávky svých věřitelů, je cesta, která dává to světlo na konci tunelu, a je cesta, která umožní alespoň části z těchto několika set tisíc lidí – a nedělejme si iluze, že několik set tisíc lidí touto cestou dokáže projít. Ona nebude tak jednoduchá, jak na první pohled vypadá, a tak snadná, takže spíše si myslím, jestli to bude v nízkých řádech desetitisíců, tak si myslím, že to je spíše reálné. Ale i za to to stojí a těmito lidem dát pomocnou ruku."

Poslanec Dominik Feri (TOP 09): "Co ovšem chybí, co se dat týče, kromě tedy toho jasného definování, kolik lidí tam spadne, kolik těch návrhů bude moci být, což nedokážeme z místa říct. Ono to není jenom u vícečetných exekucí. Ono je to i o tom, kdo opravdu tohoto beneficia využije, ale byly by to bezesporu stovky tisíc, což si myslím, že by nebylo absolutně zvládnutelné. To je nepředstavitelný nápad. Ale jaké číslo dobře vyčíslené chybí, a vím, že se dost špatně počítá, tak je to, o kolik peněz přichází ekonomika, o kolik peněz přichází stát, když tito dlužníci pracují načerno, nelegálně, anebo když nejsou součástí společnosti toho hospodářství. Pro vaši představu, dneska jsem se to dozvěděl. V Británii se to pokoušeli vyčíslit a vyšlo jim, že právě tou neúčastí dlužníků přichází stát o 8,5 mld. liber ročně. Kolik je to v Česku, nevím. Možná že by to ministerstvo mělo zpracovat."

Poslanec Pavel Blažek (ODS): "Druhý okruh těch problémů je – tady bych asi ocitoval Haškova Švejka: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují." Ale já teď nebudu asociální, já nebudu říkat, že všichni dlužníci hodují. To bych asi také neměl pravdu. Ale řeknu to jinak. Když poslouchám, kolik poslanců a vlastně vláda chtějí tak strašně pomáhat, tak to ten výrok budu parafrázovat: To se nám to pomáhá, když to jiní zaplatí. To znamená věřitelé. Tady vystupuje obrovské množství lidí, kteří říkají, jak strašně chtějí pomoci těm dlužníkům, kteří se ocitli v této, řekněme, nelehké situaci. Nicméně stát nedá ani korunu. To všechno zaplatí ti věřitelé." A dále: "Důsledkem tohoto zákona bude, že ti, co neplatí, nebudou platit dál. A ti, co platí svoz odpadu v té obci, tak ho budou možná – možná – platit dál. Nicméně ponesou to na úkor těch, kteří naprosto klidně platit nebudou. A my si nemysleme, že po tomto zákonu platit budou. Bude tomu přesně naopak a možná se přidají ještě další."

Poslanec Zbyněk Stanjura (ODS): "Z té skupiny věřitelů bych vybral dvě skupiny. Za prvé stát jako věřitel. To znamená, bude se to vztahovat i na ty, kteří neplatí daně? Kteří nezaplatili daně? Honíme živnostníky, dáváme třicetitisícové pokuty za to, že pošlou se zpožděním kontrolní hlášení, a teď říkáme těm, kteří nezaplatili daně, že jim to odpustíme? To je první skupina, první věřitel. Druhý věřitel jsou obce a města. Já bych poprosil, a ta analýza určitě vznikne rychle, když požádáte Svaz města obcí, případně Sdružení místních samospráv, aby vám jednotlivá města dala informaci, jaké mají pohledávky za poplatky za psy, poplatky za odpad a z nájemného, případně služby za nájemné. A věřte tomu, že města velmi často nepoužívají exekuce, takže tam to asi v tom čísle promítnuto nebude. A já vám garantuji, že ta suma bude mimořádně vysoká. Já znám šedesátitisícové město a vím, kolik tam jsou dlouhodobé dluhy z nezaplacených poplatků, případně z nájemného. A těch bytů je pár set, to nejsou žádné desetitisíce bytů."

Poslankyně Helena Válková (ANO): "Jestli by se nedalo najít nějaké kompromisní řešení, například i v tom, že by se tento zákon aplikoval pouze na pohledávky, které vznikly v minulosti, například do platnosti toho zákona, která je spojena s uveřejněním ve vyhlášení ve Sbírce zákonů. Protože proč těm, kteří si při vědomí všech skutečností a informací – a navíc, pokud přijmeme tu novelu, tak to bude velmi silně medializováno – pořídí takový dluh? Ti již mají možnost vědět, jak by to s nimi dopadlo? Ti by mohli tedy z toho profitovat relativně beztrestně? Já bych byla proti tomu, a proto si myslím, že by se mělo zvážit i projednávání ve druhém čtení, jestli skutečně tady nepřijmout takový právní režim, který by omezil možnost aplikace toho zákona na pohledávky, které vznikly před platností toho zákona. Je to úvaha. Pochopitelně mi můžete namítnout řadu protiargumentů, že je to velmi nestandardní řešení. Ale myslím si, že by potom odpadl ten výrazný protiargument, který tady slyšíme ze strany opozice, že je to velmi špatný signál pro ty, kteří své dluhy platí, platit chtějí nebo si vůbec žádné dluhy nedělají."

Poslanec Vojěch Munzar (ODS): "Slyšel jsem tady z mnoha úst, že to je motivace k tomu, aby se ti lidé vrátili do normálního života, do normálního procesu. Já bych rád znal nějaký odhad, kolika lidí se to bude týkat. Kolega Adamec se ptal na to, kolika lidí, nebo kolika případů z těch 835 tisíc se týká tento zákon. A já bych chtěl vědět od vás, kde berete ten optimismus, protože já ho úplně nesdílím. A řeknu vám proč. Je to konkrétní příklad z kladenské radnice. My jsme před sedmi lety udělali také motivační program pro dlužníky našeho statutárního města, že si mohli odpracovat své dluhy. Víte, kolik z těch tisíců případů ze skoro 70tisícového města přišlo lidí, aby si odpracovali dluhy? Jedenáct! Po týdnu jich vydrželo devět. Po měsíci jich zůstalo pět. Těch pět si to skutečně odpracovalo. Ale skutečně to bylo promile těch dlužníků. To znamená, že já určitě nesdílím ten optimismus o tom, že to bude tak skvělé a že to bude fungovat."

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová (KSČM): "Musím říci, že i současná možná insolvence, která je umožněna, to znamená v rámci splácení pěti let 30 procent dluhu, nepřináší do společnosti nic dobrého, i když se samozřejmě snaží pomoci lidem z této dluhové pasti. Každopádně to staví do protiproudu dva subjekty lidí, a to ty, kteří si půjčí a řádně splácejí, a pak ty, kteří si půjčují a využijí i této instituce pro to, aby zaplatili jenom částečný dluh, nebo alespoň těch 30 procent. A my teď tady navrhujeme, že po sedmi letech nemusíme splácet ani těch 30 procent, i když samozřejmě neříkám, že za sedm let nesplatí ten člověk nic, ale nemusí to odpovídat ani těm 30 procentům, která jsou nastavena, a nemyslím si, že by to opravdu přinášelo něco skvělého v rámci společnosti."

Poslanec Leo Luzar (KSČM): "Další problém, o kterém se tady také vůbec nehovoří, jsou dluhy, které vznikají mezi fyzickými osobami, dokonce mezi příbuznými, které končí tak, že potom skončí u nějaké exekuce. Ale když toto odpustíme, tak tady vybudujeme docela vážný problém mezilidských vztahů v rodinách. To je problém, který tady vůbec nebyl zmiňován, a považuji ho za docela závažný, protože těch mezirodinných dluhů je podle mého názoru podstatně více než těch ostatních, o kterých ani nevíme."

Poslanec Marek Benda (ODS): "Ten insolvenční zákon je tak neuvěřitelně složitý a psaný tak neuvěřitelně kostrbatým jazykem, že se v tom už nikdo normální nemůže vyznat. To prostě už je jenom na specializované právníky a možná občas nějakého insolvenčního správce, případně správce konkurzní podstaty nebo exekutora. A já netvrdím, že to je vina stávajícího ministra, ale jenom když se na to podíváme, tak já čtu – myslím, že celkem právní texty za ty roky už číst celkem umím – a vůbec nevím, co se tím říká. Vůbec nevím, co se tím říká. Takže upozorňuji na to, že jestli bychom si něco zasloužili, tak enormní zjednodušení procesních předpisů zejména v oblasti konkurzu a insolvencí."

Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO, závěrečné slovo předkladatele): "Průměrná výše dluhů k oddlužení je 600 až 800 tisíc korun. Dámy a pánové, kdyby to skutečně byly dluhy ve smyslu toho, že to někdy někomu půjčil, tak bychom, pokud jde o finanční gramotnost, museli zaměřit svou pozornost primárně na věřitele. Já to celý život učím. Protože soukromé právo není prakticky nic jiného než to, že je to věřitel, kdo primárně nese riziko insolvence svého dlužníka, platební neschopnosti svého dlužníka, a on má řadu nástrojů v tom soukromém právu, s jejichž pomocí si může tohle riziko různým způsobem omezovat. A pokud by se našli věřitelé, kteří průměrně pustí dlužníka do nezajištěné pozice 600 až 800 tisíc korun, tak by to byli blázni a dávno by zkrachovali. Co to říká? Říká to to samé, co my víme z těch kazuistik: že to jsou z větší části příslušenství a další věci, o které ty původní dluhy narostly, a často ještě ke všemu přesto, že mnoho těch dlužníků, téměř všichni ti dlužníci za dobu toho propadání mnoho také zaplatili."

O projektu

Projekty TAČR s evidenčními čísly TD010093 a TD 010093 jsou řešeny mezinárodním vědeckým týmem, který je koordinován z Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba projekty směřují k návrhům na legislativní změny a k vytvoření nových aplikací využitelných pro výzkum i praxi.