Nejvyšší soud: Šikanózní insolvenční návrh může být kvalifikován jako vydírání či pomluva

22.10.2015

S významnou změnou či spíše prohloubením pohledu na problematiku šikanózních návrhů přišel v polovině října 2015 Nejvyšší soud, když zámítl dovolání obviněného, který byl právě za šikanózní insolvenční návrh odsouzen pro trestné činy vydírání (§ 175 odst. 1 tr. zákoníku) a pomluvy (§ 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku) k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 34 měsíců, s podmíněným odkladem výkonu na zkušební lhůtu 5 let a k zaplacení 100.000 Kč jako náhrady (odčinění) za nemajetkovou újmu poškozeného.

"Jde do jisté míry o průlom v chápání insolvenční šikany," poznamenal k tomu vedoucí týmu Výzkum insolvence docent Luboš Smrčka. Podle něj však dopad na skutečný stav věcí uvidíme teprve později, protože otázka trestního postihu šikany v insolvenčních řízeních je pouze jednou stranou mince. "Ve skutečnosti největší potíží je obvyklá důkazní nouze v těchto případech," dodal docent Smrčka s odkazem na výsledky výzkumů vědeckého týmu.

Poznamenal také, že je třeba přesně číst závěry soudu a vnímat především některé konkrétní pasáže. "Jde primárně o to, že Nejvyšší soud zdůrazňuje nutnost kolize insolvenčního návrhu s realitou, tedy nutnost neexistence okolností splňujících podmínky úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Soud tedy svoje rozhodnutí směřuje primárně a možná i jedině proti případům, kde navrhovatel měl nebo měl mít vědomost o tom, že podává návrh na osobu, která v úpadku podle zákona není, tedy která nesplňuje podmínky dané v paragrafu 3. Otázkou pak je situace, kde navrhovatel bude mít v rukou pohledávku odpovídající paragrafu 3, avšak bude racionální od něj požadovat předpoklad, že u věřitele nejsou podmínky ve skutečnosti naplněny. Jinými slovy bude nutné zkoumat, zda se rozhodnutí soudu týká i případů, ve kterých se prostřednictvím insolvenčního soudu domáhá věřitel pro něj levným způsobem ukončení platební nevůle dlužníka. V případě věty o vydírání totiž musíme správně číst hned začátek výnosu, kde je řeč o plnění, které neměl poškozený (dlužník) povinnost poskytnout, a také o vědomě nepravdivých skutečnostech. Na druhé straně další části věty umožňují, přinejmenším teoreticky, její aplikaci i v případě, kdy pachatel (věřitel) má k dispozici pohledávku odpovídajících parametrů." 

 

Webový portál www.ceska-justice.cz (ZDE) zveřejnil v této souvislosti i příslušnou právní větu tak, jak bude v nejbližší době publikována oficiálně:

Právní věta, která byla schválena Trestním kolegiem Nejvyššího soudu a bude publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (tzv. „zelené sbírce“):

Vydírání, Jiná těžká újma, § 175 odst. 1 tr. zákoníku:

Podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jímž pachatel chtěl donutit poškozeného k plnění, které neměl povinnost poskytnout, pokud k němu došlo na základě vědomě nepravdivých skutečností bez faktické existence okolností splňujících podmínky úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je nedovoleným prostředkem a lze jej kvalifikovat jako pohrůžku jiné těžké újmy ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení, jehož podmínky podání jsou stanoveny v § 97 insolvenčního zákona, není dovoleným prostředkem, je-li ho v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (srov. § 5 insolvenčního zákona) zneužito k jiným než v zákoně uvedeným účelům. Děje se tak zejména tehdy, když slouží k prosazení vlastních zájmů osoby podávající takový návrh, vedený především snahou uškodit osobě, na jejíž majetek je insolvenční návrh podáván, a donutit ji, aby něco konala, opominula nebo trpěla, aniž by navrhovatel měl skutečné poznatky o tom, že dotčená osoba (fyzická nebo právnická) je v úpadku ve smyslu § 3 insolvenčního zákona.


Pomluva, § 184 tr. zákoníku:

Jestliže je návrh na zahájení insolvenčního řízení založen na smyšlených a neexistujících skutečnostech, jež byly navrhovatelem jen účelově uvedeny se záměrem vyvolat důsledky spojené s podáním takového návrhu, zejména aby byly do insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem dostupným prostřednictvím veřejné datové sítě, zaneseny a v něm uvedeny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že je údajný dlužník v úpadku, může dojít k vážným důsledkům (např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů apod.), které lze považovat za jinou vážnou újmu ve smyslu trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.

O projektu

Projekty TAČR s evidenčními čísly TD010093 a TD 010093 jsou řešeny mezinárodním vědeckým týmem, který je koordinován z Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba projekty směřují k návrhům na legislativní změny a k vytvoření nových aplikací využitelných pro výzkum i praxi.