Tým Výzkum insolvence k návrhu na snížení vstupní brány pro reorganizaci

10.09.2014

P r a h a – Na konci srpna zveřejnila Asociace malých a středních podnikatelů svůj požadavek vůči Ministerstvu spravedlnosti České republiky, aby tato instituce připravila novelu insolvenčního zákona (zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). Podstatou této novely má být další snížení „velikostního testu“ podniků pro vstup do reorganizace.

V současné době je tato brána stanovena na buď 50 milionů korun obratu v posledním dokončeném účetním období před podáním insolvenčního návrhu nebo musí mít dlužník více než 50 zaměstnanců. Tato hranice je stanovena nově od 1. ledna 2014, kdy byla významným způsobem snížena – dřívější hodnoty byly minimálně 100 milionů korun obratu nebo alespoň 100 zaměstnanců.

V případě podnikatelských subjektů obsahuje insolvenční zákon dva postupy řešení úpadku dlužníka. Prvním z nich je konkurz, který je obvykle považován za metodu likvidační. Povětšinou je konkurz uskutečněn co nejrychlejším prodejem aktiv dlužníka s cílem vyplatit věřitelům alespoň část jejich pohledávek. Reorganizace je sanační postup, při kterém má být zachována činnost dlužníkova podniku. To je ale možné pouze tehdy, je li podnik dlužníka skutečně životaschopnou jednotkou. Navíc tým Výzkum insolvence upozorňuje, že z řady statistických zkoumání a také rozborů konkrétních případů vyplývá, že v některých případech – pokud je to výhodné a pro věřitele vhodné – je provoz dlužníkova podniku a jeho celistvost zachována i při konkurzu, naopak některé reorganizace jsou celkově nastaveny tak, že z dlužníkova podniku je v provozu zachována pouze dosti malá část. „Ve skutečnosti tedy sice máme na výběr metodu tak zvaně sanační a metodu tak zvaně likvidační, ale výsledek vždy záleží na jejich použití, nikoliv na tom, co si představoval zákonodárce v době, kdy předpis tvořil,“ poznamenala k tomu vedoucí týmu Výzkum insolvence profesorka Eva Kislingerová.

Vědecký tým výzkum insolvence v této souvislosti nedoporučuje v nynější době novelizovat insolvenční zákon směrem, který navrhuje Asociace malých a středních podnikatelů. K tomu závěru nás vedlo několik důvodů:

1)      Poslední změna velikostního testu je nedávná a zatím není možné vyhodnotit, nakolik se projeví v praxi, bylo by nezodpovědné měnit znovu dikci zákona v tak krátké době bez toho, aby byly provedeny potřebné analýzy stavu.

2)      Samotný proces reorganizace je náročný z hlediska nákladů a pro věřitele znamená podstupování dalších rizik, jeví se jako značně nepravděpodobné, že by v případě uvolnění většího prostoru pro reorganizaci došlo opravdu k tomu, že by významným způsobem vzrostl počet takových úpadků, kde by reorganizace byla vhodným a žádaným postupem.

3)      Počet dosud schválených reorganizací od účinnosti insolvenčního zákona (leden 2008) ještě stále nedosáhl jednoho sta případů. I tak značná část z nich nedospěla k proklamovaným výsledkům a tyto reorganizace byly přeměněny na konkurzy.

4)      Pokud malý nebo střední podnik či podnikatel opravdu chce dohodu s věřiteli a chce dospět k reorganizaci, velikostní test stanovený v §316 insolvenčního zákona není nepřekonatelný – §316 odst. 5 umožňuje uskutečnit reorganizaci v případě jakkoliv velkého podniku, pokud nadpoloviční většina zajištěných a nadpoloviční většina nezajištěných věřitelů (podle velikosti pohledávek) vyjádří podporu reorganizačnímu plánu, který dlužník vypracuje. Tento institut je však využíván pouze minimálně.

„Prolomení současné velikostní brány není možné považovat za dobrý nápad i z dalšího důvodu,“ poznamenal člen týmu Výzkum insolvence docent Luboš Smrčka: „Je zde nemalé nebezpečí zneužití takového institutu k tomu, aby dlužník blokoval reálné jednání o řešení jeho úpadku a zdržoval ho. Musíme si uvědomit, že pokud je zde úpadek, pak dlužník již nemá v podstatě co ztratit, je tedy ochoten – jak se říká – reorganizovat do poslední koruny majetku. Navíc naše výsledky statistických zkoumání, které postupně rozšiřujeme, ukazují zcela jednoznačně, že v případě malých a středních podnikatelských subjektů je nejčastější situací ta, kdy již v podnikatelském subjektu není ve chvíli insolvenčního návrhu žádný relevantní majetek a jde v podstatě o prázdnou právní schránku. Uvažovat v takovém případě o reorganizaci je absurdní.“

Podle vědeckého týmu Výzkum insolvence by bylo více potřeba diskutovat o jiných změnách v insolvenčním zákoně. Nyní tým spolu s ministerstvem spravedlnosti České republiky pracuje na mechanismu, který by umožnil soustavné získávání statistických dat o skutečných výsledcích insolvenčních řízení. Vedle toho by bylo dobré vyřešit legislativně problém, kdy soudy v některých případech jmenují předběžné správce, kteří následně zjistí, že insolvenční řízení musí být svěřeno tak zvanému zvláštnímu správci, tedy osobě s vyšší kompetencí. To se děje tehdy, pokud dlužník má více než sto zaměstnanců a více než 100 milionů korun obratu v posledním období před insolvenčním návrhem. „Zde pak dochází k nemalému zdržení v projednávání případu, což považujeme za vysloveně nešťastnou okolnost,“ poznamenal k tomu výkonný ředitel Institutu pro reorganizaci a insolvenci (IRI) Ing. Lee Louda. Také on je k návrhu Asociace malých a středních podnikatelů skeptický. „Popravdě v tom vidím podstatně více komplikací pro 99,9 procent subjektů, které se potkávají s defaultem a úpadkem svého partnera, dobrá zpráva by to byla pro některé naprosto ojedinělé případy. V žádné rozumné kombinaci událostí si neumím představit, že by klady převýšily nad zápory,“ uvedl k tomu.

Další z členů vědeckého týmu Výzkum insolvence Ing. Jaroslav Schönfeld k návrhu dodává: „Možná by bylo lepší, kdyby Asociace malých s středních podnikatelů pro svoje členy připravila nějaký lehce osvětový program, protože se obávám, že mnoho podnikatelů a manažerů právě menších a středních firem má o možnostech reorganizace poněkud přehnané představy. Pouze na pokraj pak dodávám, že jde také o věc důvěry. Jestliže zde máme krachující podnikatelský subjekt, pak při reorganizaci v podstatě po věřiteli chcete, aby ponechal dlužníkovi dispoziční práva k jeho majetku a doufal, že výsledek bude lepší než kdyby došlo na konkurz. Je přece na první pohled jasné, že taková situace může nastat pouze v podstatě ojediněle.“

Vědecký tým Výzkum insolvence pracuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a byl ustanoven k řešení výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky", který je registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190), a projektu: "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin", který je registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD 010093. Výsledky týmu jsou k dispozici na www.vyzkuminsolvence.cz

Institut restrukturalizace a insolvence (IRI) je vědeckým pracovištěm Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Informace o jeho činnosti jsou k dispozici na adrese http://iri.vse.cz/  

V současné době je tato brána stanovena na buď 50 milionů korun obratu v posledním dokončeném účetním období před podáním insolvenčního návrhu nebo musí mít dlužník více než 50 zaměstnanců. Tato hranice je stanovena nově od 1. ledna 2014, kdy byla významným způsobem snížena – dřívější hodnoty byly minimálně 100 milionů korun obratu nebo alespoň 100 zaměstnanců.

V případě podnikatelských subjektů obsahuje insolvenční zákon dva postupy řešení úpadku dlužníka. Prvním z nich je konkurz, který je obvykle považován za metodu likvidační. Povětšinou je konkurz uskutečněn co nejrychlejším prodejem aktiv dlužníka s cílem vyplatit věřitelům alespoň část jejich pohledávek. Reorganizace je sanační postup, při kterém má být zachována činnost dlužníkova podniku. To je ale možné pouze tehdy, je li podnik dlužníka skutečně životaschopnou jednotkou. Navíc tým Výzkum insolvence upozorňuje, že z řady statistických zkoumání a také rozborů konkrétních případů vyplývá, že v některých případech – pokud je to výhodné a pro věřitele vhodné – je provoz dlužníkova podniku a jeho celistvost zachována i při konkurzu, naopak některé reorganizace jsou celkově nastaveny tak, že z dlužníkova podniku je v provozu zachována pouze dosti malá část. „Ve skutečnosti tedy sice máme na výběr metodu tak zvaně sanační a metodu tak zvaně likvidační, ale výsledek vždy záleží na jejich použití, nikoliv na tom, co si představoval zákonodárce v době, kdy předpis tvořil,“ poznamenala k tomu vedoucí týmu Výzkum insolvence profesorka Eva Kislingerová.

Vědecký tým výzkum insolvence v této souvislosti nedoporučuje v nynější době novelizovat insolvenční zákon směrem, který navrhuje Asociace malých a středních podnikatelů. K tomu závěru nás vedlo několik důvodů:

1)      Poslední změna velikostního testu je nedávná a zatím není možné vyhodnotit, nakolik se projeví v praxi, bylo by nezodpovědné měnit znovu dikci zákona v tak krátké době bez toho, aby byly provedeny potřebné analýzy stavu.

2)      Samotný proces reorganizace je náročný z hlediska nákladů a pro věřitele znamená podstupování dalších rizik, jeví se jako značně nepravděpodobné, že by v případě uvolnění většího prostoru pro reorganizaci došlo opravdu k tomu, že by významným způsobem vzrostl počet takových úpadků, kde by reorganizace byla vhodným a žádaným postupem.

3)      Počet dosud schválených reorganizací od účinnosti insolvenčního zákona (leden 2008) ještě stále nedosáhl jednoho sta případů. I tak značná část z nich nedospěla k proklamovaným výsledkům a tyto reorganizace byly přeměněny na konkurzy.

4)      Pokud malý nebo střední podnik či podnikatel opravdu chce dohodu s věřiteli a chce dospět k reorganizaci, velikostní test stanovený v §316 insolvenčního zákona není nepřekonatelný – §316 odst. 5 umožňuje uskutečnit reorganizaci v případě jakkoliv velkého podniku, pokud nadpoloviční většina zajištěných a nadpoloviční většina nezajištěných věřitelů (podle velikosti pohledávek) vyjádří podporu reorganizačnímu plánu, který dlužník vypracuje. Tento institut je však využíván pouze minimálně.

„Prolomení současné velikostní brány není možné považovat za dobrý nápad i z dalšího důvodu,“ poznamenal člen týmu Výzkum insolvence docent Luboš Smrčka: „Je zde nemalé nebezpečí zneužití takového institutu k tomu, aby dlužník blokoval reálné jednání o řešení jeho úpadku a zdržoval ho. Musíme si uvědomit, že pokud je zde úpadek, pak dlužník již nemá v podstatě co ztratit, je tedy ochoten – jak se říká – reorganizovat do poslední koruny majetku. Navíc naše výsledky statistických zkoumání, které postupně rozšiřujeme, ukazují zcela jednoznačně, že v případě malých a středních podnikatelských subjektů je nejčastější situací ta, kdy již v podnikatelském subjektu není ve chvíli insolvenčního návrhu žádný relevantní majetek a jde v podstatě o prázdnou právní schránku. Uvažovat v takovém případě o reorganizaci je absurdní.“

Podle vědeckého týmu Výzkum insolvence by bylo více potřeba diskutovat o jiných změnách v insolvenčním zákoně. Nyní tým spolu s ministerstvem spravedlnosti České republiky pracuje na mechanismu, který by umožnil soustavné získávání statistických dat o skutečných výsledcích insolvenčních řízení. Vedle toho by bylo dobré vyřešit legislativně problém, kdy soudy v některých případech jmenují předběžné správce, kteří následně zjistí, že insolvenční řízení musí být svěřeno tak zvanému zvláštnímu správci, tedy osobě s vyšší kompetencí. To se děje tehdy, pokud dlužník má více než sto zaměstnanců a více než 100 milionů korun obratu v posledním období před insolvenčním návrhem. „Zde pak dochází k nemalému zdržení v projednávání případu, což považujeme za vysloveně nešťastnou okolnost,“ poznamenal k tomu výkonný ředitel Institutu pro reorganizaci a insolvenci (IRI) Ing. Lee Louda. Také on je k návrhu Asociace malých a středních podnikatelů skeptický. „Popravdě v tom vidím podstatně více komplikací pro 99,9 procent subjektů, které se potkávají s defaultem a úpadkem svého partnera, dobrá zpráva by to byla pro některé naprosto ojedinělé případy. V žádné rozumné kombinaci událostí si neumím představit, že by klady převýšily nad zápory,“ uvedl k tomu.

Další z členů vědeckého týmu Výzkum insolvence Ing. Jaroslav Schönfeld k návrhu dodává: „Možná by bylo lepší, kdyby Asociace malých s středních podnikatelů pro svoje členy připravila nějaký lehce osvětový program, protože se obávám, že mnoho podnikatelů a manažerů právě menších a středních firem má o možnostech reorganizace poněkud přehnané představy. Pouze na pokraj pak dodávám, že jde také o věc důvěry. Jestliže zde máme krachující podnikatelský subjekt, pak při reorganizaci v podstatě po věřiteli chcete, aby ponechal dlužníkovi dispoziční práva k jeho majetku a doufal, že výsledek bude lepší než kdyby došlo na konkurz. Je přece na první pohled jasné, že taková situace může nastat pouze v podstatě ojediněle.“

Vědecký tým Výzkum insolvence pracuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a byl ustanoven k řešení výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky", který je registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190), a projektu: "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin", který je registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD 010093. Výsledky týmu jsou k dispozici na www.vyzkuminsolvence.cz

Institut restrukturalizace a insolvence (IRI) je vědeckým pracovištěm Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Informace o jeho činnosti jsou k dispozici na adrese http://iri.vse.cz/  

O projektu

Projekty TAČR s evidenčními čísly TD010093 a TD 010093 jsou řešeny mezinárodním vědeckým týmem, který je koordinován z Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba projekty směřují k návrhům na legislativní změny a k vytvoření nových aplikací využitelných pro výzkum i praxi.